ÚVODTVORBAGALERIEKARIÉRAODKAZYKONTAKTY

JAK JSEM NAVŠTÍVIL BRATISLAVU

Jelikož jsem se rozhodl navštívit hlavní město Slovenské republiky – Bratislavu, hned ráno jsem se vydal na cestu. Asi po hodinovém čekání na tramvaj jsem se konečně dostal na hlavní nádraží.

Nejprve jsem uznal za vhodné se nasnídat. Vešel jsem do nádražní restaurace připomínající skladiště vyřazených ledniček, sedl si ke stolku a čekal na číšníka. Když asi hodinu a půl nepřicházel, zjistil jsem, že je to samoobsluha. Tak jsem se tedy zařadil do fronty. Než ale na mě přišla řada, měli vyprodáno. O snídani jsem si proto mohl nechat pouze zdát. „Nic naplat,“ řekl jsem si a odešel do nádražní haly.

Když jsem ve vestibulu našel otevřenou pokladnu, zakoupil jsem si jízdenku. Po jejím zaplacení mně v peněžence mnoho peněz nezbylo. Protože jsem měl ještě asi deset vteřin čas, odebral jsem se do čekárny. Zprvu jsem si myslel, že se nacházím na záchytné stanici, protože tolik opilců jako zde, jsem se ještě nikde válet neviděl. Odešel jsem na perón a čekal, až na kolej přistaví vlakovou soupravu. Mezitím jsem se procházel po nástupišti, na kterém zatím nějací soudruzi přistavili vlak. Jak jsem tak přeskakoval odpadky, zabloudil jsem i ke stánku s občerstvením, kde jsem si koupil rozteklou čokoládu s vůní po močůvce a zkažený kávový věneček, z něhož koukal červík Péťa se svou rodinou.

Když jsem se rozhlédl po vlaku, kolej byla prázdná. Zůstal jsem stát udiven s otevřenými ústy. Nic jiného mi nezbylo, než čekat na další spoj, který jel zanedlouho, za pět hodin. Dočkal jsem se, i když měl vlak dvě hodiny zpoždění.

Nastoupil jsem do jednoho z vagónů a souprava se rozjela. Bohužel však na opačnou stranu, než byl zvolený cíl mé cesty. Stihnul jsem na poslední chvíli přeskočit do správného vlaku a usadil se v kupé. V tom se rozletěly dveře, vešli dva chuligáni a začali mě obtěžovat. „Naval prachy,“ spustil jeden. „Nic nemám, jsem chudý milionář,“ bránil jsem se. Zachránil mě průvodčí. Chuligány vyházel z okna a mně místo jízdenky proštípnul nos. „Aby ses měl čemu divit, černochu,“ zvolal na mě. Pravda, byl jsem trochu opálený, protože jsem minulý týden zapomněl vylézt z trouby. Trochu jsem se zamyslel a vida, jsme již v Bratislavě.

Po opuštění nádraží mě mé kroky zavedly na stanici elektrické dráhy, která mě zavezla do středu města. „Nechceš bony,“ zaslechl jsem hned po vystoupení z tramvaje. Ohlédl jsem se a přede mnou stojí nějaký podivně oblečený mužík s náušnicí v uchu a s barevnými vlasy připomínající hřeben sousedova kohouta. Raději rychle odcházím. „Zajdu se podívat k Dunaji,“ povídám si v duchu.

Že jsem skutečně u Dunaje, jsem poznal podle toho, že opodál, v místech, která jsem ani nehodlal navštívit, stála bóje, u které se topil neznámý muž. Chtěl jsem mu poskytnout první pomoc, ale když jsem spatřil, že voda je plná bláta a také z ní byl cítit benzín, rychle jsem si to rozmyslel. Konec konců, stejně neumím plavat. Pohlédl jsem ještě na pár ryb plovoucích břichem vzhůru. Potom jsem se raději vrátil zpět do města.

Vždycky jsem toužil vidět Slavín a tak jsem se k němu vypravil. Na náměstí Míru jsem nastoupil do trolejbusu číslo 214 a jel až na konečnou. Odtud jsem se vydal na dlouhou cestu do kopce, o které jsem po nějakém čase začal nabývat přesvědčení, že snad nikdy neskončí. Před schody nahoru jsem se zastavil. „Mám dost, tohle už nezvládnu,“ řekl jsem si zcela vyčerpán a upadl do bezvědomí. Probral jsem se až na nádraží, když mi výpravčí řekl, že mě sem dovezl jeden dobrý člověk na dvoukoláku. Nastoupil jsem tedy s pomocí výpravčího a ještě dalších dvou železničářů do vlaku. Jízda byla pro mě hotovým utrpením. Nejen, že mě v prvním tunelu znásilnila osoba neurčitého pohlaví, ve stanici Malacky mě navíc okradli o zbylých patnáct korun.

Černý kouř, pohled na rozkopané ulice a stovky chodců směšně poskakujících mezi výmoly mě upozornil, že se již nacházím v Brně. „Jé, to jsem rád, že jsem zase v našem veletržním hlučném městě!“

© 2009 René Herman. Veškerý obsah je chráněn Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Autor je zastupován: OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním