ÚVODTVORBAGALERIEKARIÉRAODKAZYKONTAKTY

JAK JSEM HONIL NETOPÝRA

Prožíval jsem toho dne v kruhu naší rodiny pěkný večer. Otec se naléval becherovkou, matka pletla svetr a opilá sestra Vladimíra sotva pletla nohama. Celá večerní idylka se odehrávala za kuchyňským stolem, který se u nás nalézá v koupelně. Do kuchyně se nám bohužel nevejde, protože žádnou nemáme. Zato koupelnu však máme velikou až příliš. Byla totiž vyprojektována pro dvě osoby, takže se do ní naše šestičlenná rodina celkem pohodlně vleze. Jednotlivým členům rodiny se pouze špatně dýchá, protože jsme namačkáni těsně na sobě a ztěží se můžeme hýbat. Jednou si otec čistil zuby, zaseknul se mezi umyvadlo a zubní kartáček, chtěl se otočit a jedním pohybem se proboural do ložnice, kde v ten okamžik přistihnul v neobvyklé situaci maminku s panem Máchou. Leknutím polknul kartáček a pozvracel se. Bohužel však panu Máchovi na hlavu, kterému poté slezly vlasy a víckrát se již v naší v ložnici neukázal. Zato maminka byla od té doby doma nějak málo k vidění. Když se ale tatínek, díky ranní hygieně, jednoho dne omylem proboural tentokrát do ložnice pana Máchy, hned byla maminka zase na světě. V současné době si tatínek již zuby nečistí, protože mu je pan Mácha vyrazil. Alespoň se mu nic podobného nemůže stát.

Jak jsme tedy společně trávili listopadový večer u stolu, zdálo se, že se nemůže přihodit nic neobvyklého. Babička si nasadila sluchátka, pustila do nich havy metal a začala v rytmu hudby pokyvovat hlavou. Kývala s ní zleva doprava a naopak tak rychle, že jí nejprve spadnul z hlavy šátek, později si z ní zcela vytřepala mozek. Od té doby poslouchá jen dechovku. Babička měla tedy o zábavu postaráno a my jsme proto začali hrát v klidu karty. Děda rozdával. Otec se divil, proč sám děda zůstal bez karet. „Mám je v rukávu, pitomče,“ usmál se holohlavý stařec a položil na stůl první kartu. „Já mám eso,“ prohlásil jsem. „Tak ti ho neradím vůbec vytahovat,“ odseknul děda. Nebylo mi jasné, proč bych ve hře nesměl proti dědovi použít eso, tak jsem ho použil. V momentě, kdy karta dopadla na stůl, dostal jsem takovou facku, jakoby mě po hlavě plácnul list ocelového plechu. „Já tě varoval, spratku jeden,“ řekl děda a dal mi druhou facku, po které mně v hlavě začalo hučet jako v železničním tunelu.

Večerní rodinná pohoda se však otřásla v základech, neboť právě nastala pohroma. Rozlétlo se okénko od světlíku a dovnitř vlétl chlupatý, zuby cenící tvor. Byl to netopýr. Maminka v šoku pustila pletení, dostala záchvat a začala sebou mrskat o kachlové stěny jako špatně klepnutý kapr. Já jsem se pokoušel schovat do lékárničky vedle aspirinu, sestra Vladimíra se snažila, pod vlivem alkoholu, nasoukat do tuby od zubní pasty. Pouze otec s dědou nadále hráli zaujatě karty a na babičce nebylo poznat, jestli se zbláznila z netopýra nebo z dechovky. Takový zmatek v koupelně naše rodina ještě nepamatovala. Po chvíli musel i otec s dědou přerušit svou hru, protože jim netopýr sežral pikové a hercové karty. Zůstaly jim pouze kule a kříže, které netopýr sežral o něco později. Děda musel také něco provést se stále zmítající se matkou na podlaze, aby se dlouho netrápila. Pro začátek jí sedl na obličej. Jakmile se maminka začala přidušeným hlasem tázat, proč jsme ji odnesli do chléva, což si podle vůně dědečkova pozadí myslela, přidal děda ještě trochu plynu. Než maminka omdlela, požádala mě o plynovou masku, kterou jsem však v lékárničce nenašel, a tak si maminka byla nucena užívat dál dědových plynů. V tom si náhle děda vzpomněl, že se mu chce na záchod. Omámená maminka se vymrštila, to, že urazila umyvadlo jí nevadilo, a povalila dědu do vany. V ten moment ve vaně děda vykonal hned několik svých potřeb. Malou, velkou i prostřední. Koupelnou se nesl příšerný zápach. Otec rozhodl, že musíme netopýra chytit za každou cenu. Sundal babičce sluchátka, profouknul jí uši hustilkou a cosi na ni zařval. Babička se začala třást jako aspik, ale vrhnula se po netopýrovi. Bohužel skončila hlavou v zrcadle. Po druhém pokusu padla vysílena na dědečka ve vaně. Nyní jsem se pustil do akce já. Vylezl jsem na bojler a skočil po netopýrovi podobným stylem, jako nedávno v ložnici pan Mácha po mamince. Zachytil jsem se ovšem na prádelní šňůře a málem jsem se oběsil. Mezitím pohotová maminka popadla ručník a honila netopýra sama. Když už se zdálo, že vyděšený netopýr skončí v ručníku jako v síti, maminka zakopla o rohožku před vanou, do které vzápětí spadla také. Jelikož se již tři členové rodiny váleli v páchnoucí vaně a já visel na šňůře, vrhnul se do boje s netopýrem otec. Odložil láhev s becherovkou a vyskočil tak vysoko, že prolétl stropem opět k Máchům. V tom se ale podařilo vylézt z vany dědovi, který jedním mávnutím ruky netopýra chytil. Hned ho ale zase pustil, protože ho netopýr kousnul do dlaně. Děda chvíli kvílel schoulený za pračkou, ale když ho netopýr kousnul podruhé, úplně ztichnul. Já jsem mezi tím dopadl z prádelní šňůry do výkalů ve vaně. Babička se z vany naopak ze všech sil snažila dostat ven a z rozčilení, že nemůže dosáhnout na discmana, počůrala se mi za krk. „Vždycky když vypiju tři kávy, chce se mi na malou,“ pronesla a já pustil vodu ze sprchy. Mamince se náhle podařilo zavřít netopýra do ždímačky, kterou vzápětí pustila. Když z ní ale začala vytékat páchnoucí tekutina, zjistila, že neždímá netopýra, ale dědu. S hrůzou v očích přístroj vypnula a otevřela víko. Děda se vysoukal ze ždímačky ve stavu, ve kterém vypadal jako roztrhané punčocháče. Zničený upadl na zem a nebyl schopný dalšího boje s netopýrem.

To už se ale, díky zápachu v koupelně, mlžila i zrcadla. „To je jak v konírně, kdo se tady posral?,“ vzpamatovala se babička. Při pohledu na svého o padesát let staršího manžela, zase klidně omdlela. Já toho využívám a jdu opět po netopýrovi, kterému jsem v patách. V tom se objevil mezi dveřmi pan Mácha. Maminka se rozzářila. „Alfonsi, můj věrný nevěrníku, zachraň nás. Okupuje nás tu okřídlený potkan.“ Mácha provedl krátkou rozcvičku a začal zasahovat. Proti netopýrovi zvolil box. Zapomněl však na svou muší váhu a zachytil se v pavučině. Rozzlobený pavouk šel okamžitě po něm, ale maminka pana Máchu bleskurychle z pavučiny vymotala. „Teď jsi zachránila mě, na oplátku zachráním já vás,“ řekl důstojně soused Mácha, který se cítil být nám zavázán. Napil se becherovky, kterou nechal otec na polici a trefil netopýra mýdlem. Netopýr, který byl právě zavěšený nade dveřmi hlavou dolů, dostal mýdlem takovou ránu, že spadl do vany. Jelikož byl navíc přiotrávený aspirinem, který předtím sežral v lékárničce, situaci naprosto nezvládnul a utopil se. Pan Mácha si otřel z čela pot, hrdě se usmál a odešel s maminkou do ložnice.

Všechno dobře dopadlo. Zbavili jsme se netopýra, dědečkovi umyli zadek, babičce nasadili sluchátka, mamince vrátili pletení, opilé Vladimíře dolili víno a pana Máchu spolu s mrtvým netopýrem nakonec tatínek raději spláchnul do záchodu.

© 2009 René Herman. Veškerý obsah je chráněn Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Autor je zastupován: OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním