ÚVODTVORBAGALERIEKARIÉRAODKAZYKONTAKTY

JAK JSEM SLYŠEL O PANU KUDLÁČKOVI

V bytě, ve kterém celý život bydlela moje babička, bylo neustále rušno. Mnoho sousedů se ale v domě nevystřídalo. Pár jsem jich sám osobně znal, byli to všechno vesměs tišší a nenápadní lidé. Jednou mi ovšem babička vyprávěla zvláštní příběh o nějakém panu Kudláčkovi, který kdysi dávno v domě žil, a který se tenkrát postaral o malý rozruch v jinak nudných letech, která babička v domě trávila.

Tehdy prý nedaleko našeho bydliště, nikdo však nikdy nevěděl přesně kde, žil pan Děda Mráz. Byl to takový hodně starý, mrzutý a ošklivý dědek. Pracoval jako donašeč. Měl tedy za úkol každý rok o Vánocích donášet lidem dárky do jejich sektorových domácností. Na tomhle postu prý tenkrát dočasně vystřídal pana Ježíška, milého a hodného pána, který zřejmě onemocněl. Dědu Mráze měli děti celkem rádi, ale pan Kudláček ho k smrti nenáviděl. Mělo to své důvody. Pan Kudláček pracoval na dráze jako účetní a moc rád se napil. Vydělané peníze prakticky neutrácel za nic jiného, než za alkohol. Na Vánoce jako dárek proto očekával láhev kontušovky, od Dědy Mráze se však dočkal vždy pouze mléka.

Jednou o Štědrém dnu měl pan Kudláček pod stromečkem bílou tekutinu opět. Strašně se naštval, popadl sukovici opřenou o zeď za dveřmi a vyhnal Dědu Mráze z domu. Vyděšený Děda Mráz utíkal, co mu křivé smradlavé nohy stačily. Zalezl do své vily, o níž však nikdo nikdy nevěděl, kde přesně stojí. Tam patrně přečkal celý rok, protože nevystrčil nos až do příštích svátků.

To si ale pana Kudláčka opět nenaklonil na svou stranu. Pan Kudláček otevřel krabici se zlatou stuhou, kterou našel pod stromečkem v domnění, že ho čeká jeho vysněná oblíbená kořalka. Místo ní však v krabici objevil poukaz na letecký zájezd do Sovětského svazu. Panu Kudláčkovi v tu chvíli zvlhnuly kalhoty, zrudnul nos, z plešaté hlavy mu slezl zbytek vlasů a málem prasknul zlostí. „To mám za to, že celý život poctivě okrádám lidi,“ bědoval Kudláček. „Tohle tomu zmetkovi nedaruju,“ řekl si účetní Kudláček a šel spát. V noci ho ale probudil nějaký šramot za oknem. „Zloději,“ zařval Kudláček a šel se podívat k oknu, ozbrojen garnýží od záclon, kterou právě vytrhnul ze stropu. Vzápětí se však uklidnil. To byl venku jenom mráz až praštilo. „Já tomu Mrázovi ukážu,“ polohlasně klel pan Kudláček a šel znovu spát. Celou noc se v posteli klepal mrazem, protože zapomněl večer přiložit do kamen.

Časně ráno, jakmile se probudil, připravil si pan Kudláček svoji výzbroj z dob třicetileté války, kterou měl doma schovanou ve staré almaře. Vypil láhev kontušovky a šel shánět Dědu Mráze, aby si s ním vyrovnal svoje účty. Stala se mu však bohužel nepříjemná věc. Když pan Kudláček stál na zastávce a čekal asi čtyři hodiny na tramvaj, přimrznul tak nešťastně k chodníku, že musel počkat do jara, než zase roztaje. Potom ležel pan Kudláček dlouho doma v posteli se zápalem plic a čekal opět na zimu, aby si to mohl konečně s Dědou Mrázem vyřídit. Tajně při tom doufal, že zase nezamrzne na zastávce. Musí se prý pojistit a vypít více kořalky.

Během listopadu, krátce před Vánocemi, nastaly ovšem náhlé změny. Do práce se po letech vrátil pan Ježíšek a Děda Mráz zmizel z města kdo ví kam. Od té doby o něm v domě nikdo nikdy neslyšel, ani babička ho už nikde nikdy neviděla.

© 2009 René Herman. Veškerý obsah je chráněn Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Autor je zastupován: OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním