ÚVODTVORBAGALERIEKARIÉRAODKAZYKONTAKTY

PROHLÍDKA HRADU BLBŠTEJN

Vítáme vás na státním hradu Blbštejn. Hrad je vzácnou pozůstalostí rodu Blbštejnů a v současné době je ve správě Památkového ústavu. Nejprve si vás dovolujeme upozornit, že v celém objektu je přísný zákaz kouření a odhazování nepotřebných předmětů, jakými jsou například nefunkční mobilní telefony, slupky od banánů nebo použité spodní prádlo. Jak nám dále říká provozní řád hradu, má-li někdo z návštěvníků u sebe svačinu nebo cukrovinky, je povinen veškeré poživatiny hodit místnímu medvědovi, který už léta obývá hradní příkop. V případě, že tak návštěvník neučiní, hrozí mu střet s rozzlobeným zvířetem. Pokud by měl někdo zájem rozdělat uvnitř hradu oheň, může tak učinit po zaplacení stanoveného poplatku dvě stě milionů korun. Fotografovat je povolené pouze obrazy, na kterých jsou postavy otočené zády. Jestliže má někdo u sebe větší částku peněz, je povinen ji neprodleně odevzdat v pokladně ve prospěch průvodců, neboť hrad je velmi tajemný a v nestřeženém okamžiku by vás mohla okrást místní kapsářka Bílá paní, o které je známo, že je horší než straka. Hradem se rovněž potulují zlí duchové pánů Ctirada a Bořivoje, kteří svého času týrali na hradě své poddané tím, že jim přes den, kdy měli pracovat, dávali pít uspávací lektvary a v noci jim v jejich komnatách nechávali u postele bubnovat vojenské písně a pochody. Poslední upozornění se vztahuje na skutečnost, že je přísně zakázáno dokreslovat na obrazy postavám brýle, kníry, podprsenky a podobně. V případě, že někdo neuposlechne některá nařízení nebo poruší zmíněné zákazy, vystavuje se nebezpečí, že bude vhozen do hladomorny, v horším případě může skončit i před katem na popravišti.

Nyní můžeme vstoupit na první hradní nádvoří. Dlouhé schody, které vedou z tohoto nádvoří směrem do hradu, nejsou tak nízké a široké proto, aby po nich mohlo jezdit panstvo na koních, jak si zřejmě většina z vás myslí. Je to především z toho důvodu, aby se kněží dostali večer bezpečně do hradu, když se vraceli podnapilí z Ďáblovy krčmy a nízké schody jim tak snižovaly velké riziko pádu. Na konci nádvoří se nachází stará studna, o které koluje pověst, že je zakletá. Pánové z rodu Blbštejnů, kteří hrad založili, přišli na to, že každý, kdo se ze studny napil, dostal z chladné vody rýmu a zemřel. Smrt každého jedince dávali za vinu špatné lékařské péči a domnívali se, že kdyby nešťastníkům mastičkář předepsal nosní kapky, mohli by ještě žít. Bylo to ovšem tak, že voda ze studny nebyla pitná a obsahovala tisíce různých zákeřných bakterií, které těmto lidem po požití vody vyvolaly otravu a následně způsobily smrt. Blbštejni se nakonec rozhodli, že budou používat vodu z jiného zdroje, jenže nevěděli, kde ji brát. Kníže Blbštejn druhý se chlubil tím, že dokáže chytat do nádob vodu dešťovou. Ve skutečnosti však neuměl chytat vůbec nic, pouze párkrát za život dokázal chytit pohlavní chorobu při hrátkách s pochybnými služkami. Hrad byl tedy bez vody, proto se Blbštejni denně vydávali do nedaleké hospody, kde se nalévali kořalkou a vínem. V podnapilém stavu potom pozdě v noci klopýtali zpátky na hrad, přičemž se mnohdy stávalo, že nenašli správnou cestu a nocovali v sýpkách.

Po schodech se dále vydáváme do přijímací haly. Stropy nejsou renesanční, ale pocházejí z doby erotické a jejich klenba znázorňuje portréty žen v Evině rouše. Autorem výjevů je strýc knížete Blbštejna druhého, který byl na hradě pro svou vřelou náklonnost k opačnému pohlaví považován za velkého znalce ženských křivek. Pověst o něm praví, že byl schopen uspokojit až třicet žen za hodinu. Mezi jeho milenky patřila dokonce i hraběnka Alžběta Blbštejnová, která je znázorněna na obraze před vámi. Hraběnka se po základní škole vyučila švadlenou, později se z ní ale stala poběhlice a v patnáctém století zemřela na AIDS.

Právě vcházíme do hradní kuchyně, které se říkalo Žblivajs. Dosud není přesně známý původ tohoto označení. Mohlo se tak přezdívat kuchaři, který prý byl velice nevábného vzhledu a trpěl takovou nadváhou, že se nebyl schopný pohybovat u sporáku, nebo dostala kuchyně svůj název podle kvality pokrmů, které se v ní vařily, což by dokazoval i zápach, jenž zde stále přetrvává. Dodnes se tu, stejně jako dřív, pohybuje po podlaze několik druhů živočichů, zejména švábi, krysy a potkani. Dbejte, prosím, zvýšené opatrnosti, protože pokud se stane, že některého z tvorů zraníte nebo zašlápnete, vystavujete se hrozbě trestního stíhání a jste také povinni zaplatit náhradu škody ve výši tisíc korun za jeden exemplář.

Následovat bude obtížně schůdná cesta temnými chodbami do takzvaného tajného sálu v západním křídle hradu. Tato místnost sloužila na hradě několika spiklencům, kteří se vzepřeli ostatním členům šlechty a každý pátek zde vymýšleli různé plány, jak své příbuzné okrást nebo poškodit. Scházeli se v přesně domluvený čas, posadili se ke kulatému stolu a s hlavami blízko sebe pronášeli šeptem nekalé nápady. Většinou to ale natolik přehnali s popíjením mešního vína, že nakonec vždycky ze všech plánů sešlo. Zdobení kamen stojících v pravém rohu není rytecká práce, nýbrž práce hradních pavouků, kteří vyzdobili svými pavučinami i stěny celého sálu. Za jednu zhotovenou pavučinu dostávali pravidelné odměny v podobě několika kusů komárů a much.

Nyní projdeme dětským pokojem a zastavíme se až v knihovně. Hradní knihovna proslula tím, že nikdy neobsahovala jediný svazek. Dvorní učitel Blbštejnů byl totiž analfabet a nikoho ze svých žáků nikdy nenaučil číst. Proto si majitelé hradu pořídili jen několik knih obrázkových, které se ale bohužel nedochovaly a ocitly se navždy někde v propadlišti dějin. Číst se naučili až potomci Blbštejnů žijící na zámku Neumětel, v jehož knihovně můžeme do dnešních dnů obdivovat jejich tři svazky nádherných knih: Atlas vinné révy, Pohádka o opilém rytíři a Dvacet poloh lásky. Na zdi mezi prázdnými regály visí obraz s portrétem krále Hupkaře prvního, který byl na hradě pokládán za největšího smolaře. Doslova tragický byl pro něj rok 1492, kdy mu na jaře utekla manželka s hradním sochařem Hrudkou a na podzim mu navíc někdo odcizil ze střechy hradu týden starý satelit. Rovněž se říkalo, že když se dole ve vsi rozdával rozum, přišel král Hupkař první jako poslední.

Teď nahlédneme do pokoje služky, který se nachází vpravo od knihovny. Pohledem z okna tohoto pokoje můžete spatřit na zdi druhého nádvoří sluneční hodiny, které se jako jediné na hradě zachovaly. Pro Blbštejny neměly nikdy téměř žádný význam, protože nikdo nevěděl, kde se natahují. Pilíře u dveří jsou gotické a drží strop celého pokoje. Služka musela tedy dávat vždy pozor, aby o pilíře nezavadila, jinak by se strop sesunul a v pokoji by ji zavalil. Vzhledem k tomu, že strop váží necelých šest tun, nebylo by pro služku zrovna příjemné pod jeho sutinami ležet. Tahle představa ji děsila natolik, že celé noci místo spaní stála na stole a pro jistotu držela strop rukama.

Čeká nás poslední místnost tohoto hradu, kterou je ložnice manželů Blbštejnových. Ještě na chodbě před vchodem do ložnice stojí dřevěná kovaná truhla s mohutným zámkem, která pochází z počátku třináctého století. Byla zde umístěna z toho důvodu, aby budila u hostů na hradě dojem, že skrývá kila zlaťáků a upozorňovala tak na bohatství Blbštejnů. Skutečnost byla ale taková, že Blbštejni neměli ani cent a léta žili na dluh. Truhlice zde pouze plnila účel prádelního koše a dávali se do ní špinavé ponožky a posmrkané kapesníky. Občas se do truhlice zavřel i sám kníže Blbštejn druhý, aby se ukryl před svojí hlučnou ženou, která mu již od počátku manželství lezla na nervy. Všimněte si také pestře vyšívaného koberce, na kterém údajně přiletěl na hrad zlý Albert z Turecka, který přítomné manžele v ložnici každou noc strašil. Kníže Blbštejn nad ním nakonec vyzrál tím, že jednou v noci oželel při spaní čerstvý vzduch, nechal okno v ložnici zavřené, a když Albert letěl na koberci zase strašit, udeřil hlavou do skla a jeho duše se rozplynula po lese, kde prý straší dodnes. Jeho koberec zde zůstal jako památka a kdo na něj šlápne, toho si zlý Albert povolá k sobě do temného lesa a už nikdy nenajde cestu ven.

Nakonec si ještě můžete sami prohlédnout zdejší hladomornu, kterou najdete před padacím mostem. Hladomornu si v současné době pronajali dva protestanti z Berouna a již třetí rok v ní statečně drží hladovku.

Závěrem přijměte prosím omluvu, že jsme vám neumožnili nahlédnout do hradní hlásky na hradbách jižního cípu, která byla vždy součástí našeho okruhu, ale věž minulý týden neodolala náporu vichřice. Tím naše prohlídka hradu končí, děkuji vám za pozornost a s těmi, kdo dnes přežili, se těším zase někdy nashledanou.

© 2009 René Herman. Veškerý obsah je chráněn Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Autor je zastupován: OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním